Daidalos a Íkaros

Na ostrově Kréta vládl mocný král Mínós. Na jeho dvoře žil nejslavnější vynálezce celého Řecka, Daidalos. Uměl postavit cokoli: paláce, sochy, které vypadaly jako živé, i stroje, o kterých se ostatním ani nesnilo.

Pro krále Mínóa postavil Daidalos obrovské bludiště s tisíci chodbami. Říkalo se mu labyrint. Kdo do něj vešel, už nikdy nenašel cestu ven.

Král Mínós se ale bál, že Daidalos prozradí tajemství labyrintu. Proto ho nechtěl pustit z ostrova. Daidalos a jeho syn Íkaros tak na Krétě žili jako vězni. Všechny lodě král hlídal a moře kolem bylo široké.

Daidalos dlouho seděl na útesu a díval se na racky. „Král vládne zemi i moři,“ řekl si. „Ale nebe mu nepatří.“

Začal tajně sbírat ptačí pera, velká i malá. Rovnal je vedle sebe od nejkratšího po nejdelší, svazoval je nití a slepoval voskem. Íkaros mu pomáhal a hrál si s peřím, které odlétalo ve větru. Nakonec byly hotové dva páry křídel, jedny velké a jedny menší.

Než vzlétli, Daidalos synovi přísně řekl: „Leť vždycky za mnou. Neleť moc nízko, aby ti mořská pěna nenamočila pera. A neleť moc vysoko, aby slunce neroztavilo vosk.“ Íkaros přikývl.

Vzlétli z útesu a letěli nad mořem. Rybáři pod nimi zvedali hlavy a mysleli si, že vidí bohy. Íkarovi se let tak líbil, že na otcovu radu zapomněl. Mával křídly čím dál silněji a stoupal výš a výš, až k slunci.

Slunce hřálo a vosk začal měknout. Pera se uvolňovala jedno po druhém a vítr je odnášel. Íkaros mával holýma rukama, ale už se nemohl udržet ve vzduchu. Spadl do moře a vlny se nad ním zavřely.

Daidalos se ohlédl a viděl jen peří na hladině. Doletěl do bezpečí sám a smutný. Moři, do kterého Íkaros spadl, se dodnes říká Íkarské moře. A lidé si od té doby vyprávějí, že i ten nejkrásnější let potřebuje rozumnou míru.