Zlatovláska

Za starých časů žil jeden král, který rozuměl řeči všech zvířat. Nikdo nevěděl proč. Jen jeho kuchař Jiřík si všiml, že král každý den jí kousek zvláštní bílé ryby, kterou mu musí nosit zakrytou na stříbrném podnosu.

Jednou Jiřík nevydržel a ochutnal. Sotva polkl, uslyšel za oknem tenké hlásky. To si vrabci povídali, kde je nejvíc zrní. Jiřík zbledl, protože pochopil, že teď rozumí zvířatům i on.

Král to poznal hned a rozzlobil se. „Za trest pojedeš pro princeznu Zlatovlásku,“ řekl. „Chci si ji vzít za ženu. Jestli se bez ní vrátíš, nesmíš mi už nikdy přijít na oči.“

Jiřík dostal koně a vydal se do světa. U cesty hořel les a v mraveništi volali mravenci o pomoc. Jiřík seskočil z koně a hasil oheň, dokud nezhasl. „Pomohl jsi nám, my pomůžeme tobě,“ zašeptali mravenci.

Dál v lese našel dvě krkavčí mláďata, která vypadla z hnízda a měla hlad. Dal jim kus svého chleba a schoval je pod keř. „Až budeš potřebovat, zavolej nás,“ zakrákala.

Na břehu moře se rybáři hádali o velkou zlatou rybu. Jiřík ji od nich koupil za svůj poslední peníz a pustil ji zpátky do vody. Ryba vystrčila hlavu a řekla: „Na tohle nezapomenu.“

Za mořem stál zámek a v něm žila Zlatovláska se svým otcem. Král Jiříka přijal, ale řekl: „Zlatovlásku dostaneš, až splníš tři úkoly.“

První úkol: „Na louce se roztrhla šňůra perel. Do večera je všechny posbírej.“ Jiřík hledal v trávě, ale perel bylo tolik a tráva tak hustá. Vtom přišli mravenci a do večera mu přinesli každou perlu.

Druhý úkol: „Zlatovláska upustila do moře prsten. Do rána ho najdi.“ Jiřík stál na břehu a nevěděl, co dělat. Vtom se vynořila zlatá ryba a v tlamě držela prsten.

Třetí úkol byl nejtěžší: „Přines živou a mrtvou vodu.“ Jiřík zavolal krkavce. Mezitím z nich vyrostli velcí a silní ptáci. Letěli přes hory a lesy a přinesli mu dvě malé lahvičky.

Nakonec ho král zavedl do síně, kde sedělo dvanáct dívek. Všechny měly hlavu zahalenou šátkem. „Vyber si tu pravou,“ řekl král.

Jiřík váhal. Vtom mu kolem ucha zabzučela moucha: „Bzz, tu, která má šátek s lemem, bzz.“ Jiřík ukázal na dívku se zlatým lemem a ta odhrnula šátek. Vlasy se jí rozzářily jako slunce.

Zlatovláska se na Jiříka usmála. Celou cestu domů si povídali a smáli se, a než dojeli, měli se rádi.

Starý král se zaradoval, ale když viděl, jak se Zlatovláska dívá na Jiříka, zamyslel se. „Jsem už starý,“ řekl nakonec. „A kdo pro princeznu udělal tolik dobrého, ten si ji zaslouží.“ Jiřík se se Zlatovláskou oženil a jednou se stal moudrým králem. A zvířatům rozuměl až do smrti.